Hodnocení -  výzkum LS 2003

ZŠ Grünwaldova ulice, České Budějovice

 

 

 

Dotazníky byly žákům předloženy 10. dubna 2003 o vyučovací hodině informatiky, který si volili jako jeden z povinně volitelných předmětů nabízených na výše uvedené ZŠ. Tento kroužek resp. povinně volitelný předmět navštěvují pouze kluci, což může do jisté míry také ovlivnit výsledek hodnocení. Jedná se o VIII.A, tedy o sportovní třídu. Žáci se musí velmi pečlivě připravovat na hodiny, jinak by v případě špatného prospěchu hrozilo přeřazení do obyčejné třídy. I přesto, že si předmět informatika volili povinně, více jak 33% uvádí důvod – z vlastního zájmu a 8% - na radu kamarádů. Na straně druhé je nutné konstatovat, že někteří uvedli více volitelných předmětů, ale jedná se především o sportovní kroužky (33%).

 

            Následující graf uvádí průměr jednotlivých předmětů ve třídě.

 

 

Z grafu je patrné,  že nejlepší průměr je ve třídě z výchov, tj. výtvarné výchovy, hudební výchovy, tělesné výchovy a výpočetní techniky. O něco málo méně jsou úspěšní také v zeměpise, přírodopise, dějepise a matematice. Již hůře jim jde český jazyk, cizí jazyk, chemie a fyzika.

 

Zaměřil jsem se také na úspěšnost žáků ve třídě podle jejich průměru. Proto jsem si je rozdělil na čtyři skupiny,

                            1. skupinu tvoří ti kteří mají průměr do 1,5

                                        2. skupinu tvoří žáci s průměrem do 1,8

                                        3. skupinu obsahuje žáky s průměrem do 2,0

                                        4. skupina obsahuje zbytek, neboť jejich průměr nepřesáhl 2,5.

 

Dále je asi dobré říci, že celkový průměr třídy je 1,75. Výše uvedené skupiny jsou zpracovány v následujícím grafu.

 

 

 

Je velmi smutné, když musím konstatovat, že na první otázku: „Při vyučování se mi líbí (jsem spokojen/a/), když já ...“ odpovědělo 41,7% respondentů odpovědí: „nemusím nic dělat“, „nemusím moc psát do sešitu“ nebo „nejsem zkoušený“ a dokonce jeden neuvedl odpověď žádnou. Nejpozitivněji se na tuto otázku odpovědělo asi 56% a to sice: „bez problému vyřeším zadaný úkol“, „dostanu jedničku“, „všechno vím“. Jeden uvedl – trpělivost učitele a další – čistý vzduch.

 

 Na druhou otázku: „Při vyučování se mi líbí, když učitel ...“ odpovědělo pozitivně, tj. ve smyslu toho, co by chtěli na učiteli zlepšit, jen 33% dotázaných. Ti si přejí, aby učitel byl více trpělivý, nebyl moc přísný, snažil se vše co nejlépe vysvětlit a moc nekřičel. Zbylá část by ráda viděla klidného (ne příliš zbrklého) učitele, aby byl hodný, příliš o hodinách neprověřoval znalosti svých svěřenců, nebo si s nimi o hodině jen povídal, či je pustil na počítače. Jeden dokonce uvádí jako svůj názor „NEOTRAVUJE“

 

                Na otázku: „Při vyučování se mi líbí, když spolužáci ...“ odpovědělo kriticky do svých řad opět asi tak 41,6% žáků. Ti by si přáli, aby jejich kamarádi o vyučování nekřičeli a dávali pozor. Ovšem opačného mínění je druhá polovina. Ti by nejraději viděli hodinu pod kontrolou ne učitele, ale svých spolužáků. To také vystihují jejich názory: „dělají nepořádek, jsou vtipní, mě vzrušují, atd.

 

            Následovala otázka: „Při vyučování nemám rád, když ...“. Přes 50% dotazovaných by si přálo, aby učitel na žáky příliš nekřičel, nebyl vulgární nebo neměl špatnou náladu, kterou by si na nich vybíjel. Další skupině se nelíbí, že musejí příliš psát do sešitu. Následuje skupinka názorů, která přímo říká, nemám rád, když: „se zkouší“, „se učíme“ nebo dokonce jeden uvedl „učitele a učivo“. Jediný respondent napsal, že se mu nelíbí, když: „neslyší vlastního slova“.

 

         Závěr:

            Sportovní třída má velmi dobrý prospěch z důvodu hrozby přeřazení v případě opaku. Je tedy nad nimi jakási pomyslná čára, nad kterou se musí stále držet, jestliže nechtějí opakovat v obyčejné třídě. Nedivím se, že ke škole mají záporný vztah spíše slabí žáci, v tomto případě se jedná o průměrné žáky, ale spíše tomu, že se tento sklon projevuje i u „jedničkářů“ a „dvojkařů“. V tom spatřuji pouze několik hledisek. Buďto jsou žáci tak nadaní, že by vůbec ve škole nemuseli být, proto o hodinách vyrušují tím, že se záměrně baví. Další hledisko je, že se jedná o žáky, kteří nebyli dříve až tak úspěšní, ale po odchodu prospěchově lepších na sedmileté (osmileté) gymnázium se jimi stali, a proto si stále drží onen dřívější výraz, jako jejich průměrní kolegové, neboť nejsou tak chytří, čímž je nechci nijak podceňovat. Třetí hledisko by tyto žáky zařadilo mezi chytré, o čemž by svědčil i jejich průměr, který se pohybuje do 1,8. V tomto případě, se chtějí tímto způsobem zařadit mezi průměrné žáky, aby nebyli ve škole šikanováni či označováni za „šprty“.

 

            Jediné, čeho si budu ve své budoucí roli učitele všímat, budou podle provedeného výzkumu asi tyto problémy:

                                              Nebudu chtít na svých svěřencích bleskurychlé odpovědi.

                                              Nebudu zbytečně zvyšovat bezdůvodně hlas.

                                              Nebudu určitě vulgární.

                                              Nebudu si na dětech vybíjet své soukromé problémy.

                                              Nebudu trpět příliš hluku ve třídě.

                                              Budu se snažit zkoušeným tu chvilku spíše zpříjemnit, tak jako                      

                                              se mi ji snažili zpříjemnit mí učitelé (v kladném slova smyslu).

                                              A doufám, že budu hodný a spravedlivý učitel.

                                      

                                                                                                                                            Jan Hamerník

                                                                                                                                                                                                        M-TVT / ZŠ

V Českých Budějovicích 10. dubna 2003                                                                                                                                          2. ročník